Data a fakta

Český Těšín (německy Tschechisch Teschen, polsky Czeski Cieszyn) je město na východě České republiky ve Slezsku, na hranici s Polskem. Leží na levém, západním, břehu hraniční řeky Olše. Na ploše 3 381 ha zde žije 26,5 tis. obyvatel. V roce 2001 se 16,1% obyvatel města hlásilo k polské národnosti a 4,4% ke slovenské národnosti.

Český Těšín je jedním z nejvýznamnějších a nejfrekventovanějších hraničních přechodů do Polské republiky. Ke kulturním tradicím patří pravidelné festivaly a přehlídky.

Od konce 20. století se objevují historicky neopodstatněné návrhy na vypuštění slova „Český“ z názvu města. V září 2007 zamítlo zastupitelstvo města téměř jednohlasně jednu z dalších žádostí místního architekta Karla Cieślara na přejmenování města z Český Těšín na Těšín.

Město vzniklo v roce 1920 rozhodnutím velvyslanecké konference o rozdělení sporného území Těšínska mezi nově vznikající Československo a Polsko. Stanovená hranice probíhala přes město Těšín podél řeky Olše, dělíc jej na dvě části. Na území dnešního Českého Těšína se nacházela průmyslová čtvrť města Saská kupa (německy Sachsenberg), vzniklá na přelomu 18. a 19. století.

V polovině 19. století sem byla přivedena Košicko-bohumínská dráha, později také Dráha slezských měst z Frýdku do Bílska. Bylo zde vybudováno velké vlakové nádraží, které bylo do roku 1920 hlavním nádražím města Těšína. Od roku 1911 dokonce jezdila od nádraží do historické části města tramvaj. Rozdělení města vedlo k úpadku významu města v regionu a k zabrždění jeho rozvoje. Polský Těšín ztratil důležité železniční spojení a průmysl, Český Těšín byl zase odříznut od historického centra, správních úřadů a kulturně-osvětových zařízení.
 

Katastrální území rodícího se Českého Těšína mělo tehdy rozlohu 2,66 km², a žilo na něm něco málo přes 8000 obyvatel. Nově vznikající město mělo před sebou slibné perspektivy rozvoje. Na jeho katastru se nacházelo nádraží, odkud vyjížděly vlaky jak do Třince, Jablunkova a na Slovensko až do Košic, tak do blízké hornické Karviné a do železničního uzlu v Bohumíně, odkud pak vedlo spojení přes Ostravu do Brna i do Prahy. To byl základ demografického i urbanistického rozvoje města. Značnou úlohu sehrál v této souvislosti i místní průmysl a živnosti. Nejvýznamnějším místním výrobním odvětvím byly stavitelské firmy, kterým byla tehdy svěřena výstavba řady veřejných objektů – nemocnice, škol, kostelů i městské radnice. Kromě budov, financovaných státem nebo městem, se rozvíjela také výstavba družstevních a soukromých objektů. Vzniklo mnoho obchodů a restaurací. Centrem společenského a kulturního života se po roce 1933 stala kavárna Avion, přistavěná ke starému hotelu National, přímo u mostu pod zámkem. V roce 1921 bylo založeno České gymnázium. Významným místním podnikem byla tiskárna a nakladatelství K. Prochasky.

Český Těšín se v prvním období své samostatné existence vyvíjel jako moderní městské centrum nejvýchodnějšího cípu českých zemí, jako město položené sice značně excentricky na samých hranicích státu, avšak těžící silně ze svého správně administrativního určení a polohy železničního uzlu.

Český Těšín nebyl zatížen jednostrannou vazbou na některé odvětví výroby jako mnohá nedaleká hornická a hutnická města, hospodářské aktivity byly zaměřeny převážně na spotřebu vysoce koncentrovaného obyvatelstva a nejbližšího okolí a na značně rozsáhlou terciární sféru. Město tak skýtalo solidní základ pracovních příležitostí a společenského uplatnění vůbec, bylo migračně přitažlivé a ve svém počátečním stadiu rychle rostlo.

V říjnu 1938 byl po ultimátu polské vlády, která zneužila oslabení ČSR po Mnichovské dohodě, Český Těšín obsazen polskými vojsky a přičleněn k polskému Těšínu jako Cieszyn Zachodni (Západní Těšín). Po porážce Polska v roce 1939 byl, spolu s polskou částí, připojen k Německu. Ustupující polská vojska tehdy vyhodila do povětří most přes Olši.

V průběhu druhé světové války se na území Českého Těšína nacházel zajatecký tábor Stalag VIII D Teschen. Tento tábor vznikl na jaře roku 1941 v části města zvané Kontešinec. Byl vybudován na místě, kde stály staré dřevěné baráky, které byly postaveny ještě v období první světové války. V té době baráky sloužily jako lazaret pro raněné a nemocné vojáky Rakousko-Uherska. Od roku 1920 až do roku 1938 patřil objekt československé armádě. Po obsazení města v roce 1939 zde německé velení umístilo vojenská vozidla, protože budovy byly již ve zchátralém stavu a byly vhodné pouze pro garážování vojenské techniky. Po vydání rozhodnutí o zřízení zajateckého tábora byly baráky narychlo opraveny. Kromě toho byly vybudovány strážní věže a celý tábor byl obehnán ostnatým drátem. Byly rovněž odstraněny skupiny křoví z okolí tábora a vystavěny budovy pro velitelství. V počátečním období byli v táboře a jeho pobočkách umísťováni zajatci z Francie, Jugoslávie, Belgie a Polska, později i z Velké Británie, Sovětského svazu, Itálie a dalších zemí.

Přestože přímo v Českém Těšíně neproběhly válečné operace, zachycují statistiky poměrně hodně válečných škod. Z veřejných budov byly zničeny vodárna a plynárna, vydrancováno bylo vnitřní zařízení nemocnice, tiskárny, nádraží, pošty a dalších podniků. Podle úředního hlášení bylo ve městě k 31. prosinci 1947 deset podniků – cihelny firem Kametz a Gorniak, knihtiskárny Svoboda a Kutzer a spol., Korner a spol. – výroba železných konstrukcí, pilnikárna firmy Lorenz, plynárna, mlékárna a výroba likérů firem Schlesinger a Zuweiss. Ke stejnému datu se ve městě nacházelo 351 obchodů a živností. Typickým rysem Českého Těšína i po válce zůstalo množství škol (vyučovalo se na 16 školách), kulturních zařízení a spolků. Už na podzim roku 1945 bylo založeno Divadlo Těšínského Slezska. Významným impulsem bylo, i když pouze dočasné, obnovení vydávání Těšínských novin.

V roce 1945 byl Těšín znovu rozdělen a mosty na Olši mezi Těšínem (Cieszyn) a Českým Těšínem se staly nejvýznamnějším hraničním přechodem mezi Československem a Polskem. První poválečná léta a následné desetiletí do konce 50. let vrátila městu politicko-správní úlohu i společenský význam z předmnichovského období. Po roce 1945 nastaly veliké změny také v městské výstavbě Českého Těšína. Nejprve byl zájem soustředěn na opravy stávajících staveb a zařízení. Brzy se přistoupilo k výstavbě nových objektů a to zejména bytových, protože poptávka po bydlení v Českém Těšíně byla vysoká. Zpočátku byly zastavovány proluky v centru města a jeho blízkém okolí, ale postupem času bylo zřejmé, že to nebude postačovat. Začalo se uvažovat o dalších plochách, vzdálenějších od městského centra. V roce 1949 byla vypracována studie směrného plánu města, ve kterém byla již zahrnuta také Svibice, která byla administrativně sloučena s městem v roce 1947. Na pokladě této studie byl později vypracován územní plán, podle kterého byla po roce 1960 prováděna výstavba města.

Na místě bývalé továrny na nábytek Thonet-Mundus vzniklo autobusové nádraží. V letech 1958 až 1960 vznikla na Kontešinci, na místě tábora Stalag, nová čtvrť rodinných domků. V dubnu 1961 byl slavnostně otevřen Kulturní dům s divadlem – českou a polskou scénou, hvězdárnou a knihovnou. V roce 1969 se začalo stavět sídliště v oblasti mezi ulicemi Ostravská, Slezská, Hrabinská a Úvoz. V roce 1960 ztratil Český Těšín v rámci celostátní reorganizace územně administrativního systému statut okresního města, což mělo za následek snížení atraktivity města v rámci českého Těšínska.

Stereotypní sídlištní zástavba ze 60. až 80. let výrazně rozšířila bytový městský fond, ale městu příliš neprospěla z hlediska urbanistického ani funkčního. V osmdesátých letech byl Český Těšín střediskem osídlení obvodního významu. Stal se známým zejména jako centrum papírenského a polygrafického průmyslu (výroba sešitů, tisk knih). V této době byl také otevřen nový hraniční přechod Český Těšín-Chotěbuz/Boguszowice na okraji města, což ulevilo provozu v centru města. V roce 1990 byla navázána spolupráce s městem Cieszynem v oblasti kultury.

Český Těšín je významným centrem polské národnostní menšiny v Česku. Je zde polská divadelní scéna a Český Těšín je sídlem většiny polských organizací v Česku.

 

Zdroj : Wikipedia.org (2009)